Od roku 1850 byl v Bělé založen obecní úřad. Až v roce 1870 byla zřízena pro obec Bělou a Tasice obecní škola v Bělé. Do této doby docházely děti do školy v Bohdanči, ale pouze v létě. Často se tedy nenaučily psát, ale jen číst a počítat. V Bělé se začalo vyučovat v upravené obecní pastoušce a zdejším první učitelem se stal Karel Bína z Pertoltic. Stavba nové školní budovy byla zadána v roce 1893 světelskému staviteli Janu Hradeckému. Vyučovat se zde začalo v roce 1896. V té době chodilo do školy 113 dětí. Škola skončila svou činnost pro velmi malý počet žáků v roce 1979.![kříž na rozcestí ke Kotoučovu bela-kriz-na-rozcesti-ke-kotoucovu-c.3.jpg](/img/picture/39/bela-kriz-na-rozcesti-ke-kotoucovu-c.3.jpg)
Kolem roku 1890 se hodně rodin vystěhovalo ze vsi do Ameriky za vidinou lepšího a bohatšího života. Ne všem se tam však dařilo dobře, někteří by se rádi vrátili domů, ale neměli na cestu zpět peníze, navíc se nebylo kam vrátit, protože před cestou prodali své chalupy.
V druhé polovině 19. století zde stále neexistovala silnice do obce. Do Ledče se jezdilo po blátivé vozovce přes Třebětín a Vrbku. Do Bohdanče vedla cesta přes lesy a strže.
Jak už to bývá ve většině malých obcích, o jejich rozvoj se často zasloužili učitelé. Nejinak tomu bylo i v Bělé. Mezi významné zdejší učitele můžeme zařadit Václava Sobotku, který vypracoval plán školy, obce i okolí. Josef Kruliš se zase zasloužil spolu se starostou obce J. Koubským a učitelem Václavem Pospíšilem o založení sboru dobrovolných hasičů v roce 1903. Řídící učitel Rudolf Kušička zde založil v roce 1920 spolek divadelních ochotníků. Soubor hrál každoročně několik představení, pořádal maškarní plesy a další kulturní akce. Zásluhou zdejších učitelů byla také založena obecní knihovna.
První světová válka přinesla hlad a bídu. Muži nastoupili vojenskou službu a ve spoustě hospodářství zbyly na práci pouze děti chodící do školy. Z války se bohužel domů nevrátilo do Bělé patnáct, většinou svobodných mužů. Na jejich památku byl také na návsi postaven pomník, jehož slavnostní odhalení se uskutečnilo 5. června 1921.
Za první republiky probíhala velká výstavba obce a úprava návsi. Občané zde vysadili 95 ovocných a okrasných stromů a slavnostně byl tento sad, který nazvali „Švehlův“, otevřen o pouti 28. června 1936. V roce 1937 došlo také k výstavbě kaple na návsi.
S druhou světovou válkou přišly opět velké útrapy pro zdejší obyvatele. Velká nouze byla především o jídlo. Přes všechny strasti byl v roce 1940 zaveden do celé obce elektrický proud. V březnu 1945 bylo v Bělé nuceně ubytováno 76 prchajících Němců z východního Pruska. Byly to převážně ženy a děti prchající před Rudou armádou. Brzy odešly dál, směrem na západ.
V roce 1949 se uskutečnil pokus založit jednotné zemědělské družstvo z bývalého strojního družstva. To se brzy rozpadlo. Rovněž ztroskotal nový pokus v roce 1953. Nakonec se zdařilo v roce 1956, toto družstvo se již i přes mnohé problémy udrželo. V roce 1963 bylo připojeno do velkého JZD Posázaví se sídlem v Jedlé.Slučovat v této době se muselo všechno a tak i obec samotná v roce 1963 byla sloučena spolu s Jedlou, Chřenovicemi, Dobrou Vodou a Tasicemi pod Místní národní výbor Jedlá. V osmdesátých letech si občané upravili náves a vybudovali zde tenisové kurty. Také se provedla rekonstrukce rybníka. V roce 1992 se opět obec osamostatnila. V devadesátých letech se také provedly mnohé opravy domů, kaple, hasičské zbrojnice i dalších objektů. Před několika roky se nově opravil a zrekonstruoval Obecní úřad, dříve hostinec. Budova, která je víceúčelová a využívá se pro různé akce, je chloubou obce.
V Bělé se nachází tyto památky:
Kaplička a kamenný Františkánský kříž
Kamenný Františkánský kříž z roku 1824 stojí na návsi. V jeho blízkosti postavili obyvatelé obce v roce 1937 kapličku. Plány na její výstavbu zpracoval ledečský stavitel Vojtěch Buk a stavba byla provedena na náklady obce. Kaple má ve střeše zbudovanou věžičku, do které byl umístěn zvonek z dřevěné zvoničky, postavené v roce 1837. Do interiéru kaple byl zakoupen oltář se sochou svatého Jana Nepomuckého. Jednalo se o pozůstalost zemřelého ledečského děkana P. Václava Vačkáře. Křížků v Bělé je ještě několik.
Pomník padlým vojákům v Bělé
Ke slavnostnímu odhalení pomníku padlým vojínům a legionářům došlo 5. června 1921. O jeho výstavbu se zasloužili místní ochotníci v čele s učitelem Václavem Zvoníkem. Je na něm zapsáno 15 jmen padlých mužů z obce. Zhotovil ho koutecký kameník Brzoň.
Pozůstatky tvrze v Bělé
V půdorysu čtvercová tvrz věžovitého typu stála uprostřed vsi na mírném návrší u rybníka. Chránila ji hradba s baštami v nárožích a příkopy. Ještě v 19. století zde stály z opevnění tvrze dvě okrouhlé bašty a příkopy kolem ní. Poslední bašta byla zbourána v roce 1881. V tomto roce také byly zavezeny příkopy. Tvrz byla definitivně rozbourána v roce 1894. Dodnes se dochovaly jen malé zbytky sklepů.