POUŤ DO KOSTELNÍHO VYDŘÍ A DO DAČIC
Na další pouť-výlet do Kostelního Vydří u Dačic jsme dostali typ od věřících z Farnosti Červené Janovice, kteří tam pravidelně jezdí.
Protože toto místo u nás není příliš známé, kromě Karmelitánského nakladatelství, rozhodli jsme se vyrazit tentokráte tam a dobře jsme udělali.
Program v neděli 12. července 2009 byl tento: v 6.30 ráno jsme vyjeli směrem na Ledeč nad Sázavou, Koberovice, po dálnici na Jihlavu
a poté přes Třešť, Telč a Dačice. V Kostelním Vydří jsme byli okolo čtvrt na devět a tak si všichni v klidu mohli prohlédnout celý areál, prodejnu Karmelitánského nakladatelství a také se lehce občerstvit. Tu neděli tam slavili tzv. Malou pouť a tak za areálem už byli stánkaři s cukrovinkami, kolotoče a další atrakce.
V 10. hodin začala v plném kostele Mše svatá, které jsme se zúčastnili spolu s dalšími poutníky jak z různých částí naší republiky, tak rovněž z ciziny, z Německa. Ti s sebou měli svého duchovního, jehož kázeň byla volně překládána knězem z Kostelního Vydří. Po bohoslužbě zůstala naše výprava uvnitř a převor kláštera nám podal slíbený výklad o historii a současnosti kláštera, řádu a nakladatelství, které bylo pro mnohé z nás magnetem.

tak se ozvaly hlasy, že bychom se tam opět měli někdy k nějaké příležitosti vypravit. Což není úplně špatný nápad.
Do Dačic jsme přijeli okolo půl jedné a do dvou hodin byl čas se občerstvit, nebo projít městem, či parkem okolo zámku. A tak jsme zašli nejen do místních restaurací, téměř všichni
U Malínků, ale také na náměstí, kde je památník kostky cukru, kterou právě v Dačicích poprvé na světě vyrobil v roce 1843 J. K. Radem.
Ve dvě hodiny šli zájemci, na prohlídku tamního státního zámku. Líbili se nám samonosné schody u vchodu, křišťálové lustry, nábytek, porcelán, obrazy, knihovny a krásně naaranžované tylové záclony
a závěsy, které, jak nám sdělila příjemná paní průvodkyně, bývá těžké po vyprání upravit do původního stavu.

Poté jsme se dohodli, že ještě na zpáteční cestě navštívíme Telč. Počasí nám celý den přálo, nepršelo, nebylo horko a tak jsme cestou zpět této možnosti využili.
Kdo si po příjezdu do Telče pospíšil, stihl ještě jednu z prohlídek tamního renesančního zámku. Prošli jsme krásně zdobené náměstí Zachariáše z Hradce, dali si kávu, nebo jiné občerstvení v tamních zahrádkách, či zašli do parku vedle zámku, kde právě probíhala výstava fuchsií. Míjeli nás turisté nejen odsud, ale i ze zahraničí, což potvrdilo, že město láká i cizince a je kulturním dědictvím UNESCO. Telč byla příjemnou tečkou za naším výletem.
Pak už jsme plni dojmů a lehce unaveni uháněli k domovu, kam jsme dorazili všichni a v pořádku, také díky panu řidičovi Tůmovi, který nás tentokrát vezl, okolo půl sedmé večer.
Výletu se zúčastnili farníci jak z Bohdanče, tak Prostřední Vsi, Bělé, Kotoučova, Nové Louky, Třebětína a také několik věřících z Červených Janovic a Pertoltic, našich sousedních Farností, které spravuje pan farář Pavlas.
Den se nám vydařil, nejen kvůli hezkému počasí, bezpečné jízdě pana řidiče, ale také, že jsme viděli, co jsme naplánovali a naší cestě bylo požehnáno.
A H.
Další fotky zde