Další náš farní výlet směřoval v sobotu,
25. srpna, na Zelenou horu u Žďáru nad Sázavou, kde letos slaví 290 let od vysvěcení kostela a do skanzenu Veselý kopec u Hlinska.
Ráno jsme vyjeli po půl sedmé z Bohdanče a na Zelené hoře jsme vystoupili po osmé hodině, došli jsme k poutnímu kostelu Sv. Jana Nepomuckého, kde jsme měli domluvenou prohlídku v devět hodin.
Příjemná paní průvodkyně nás po uvítání zasvětila do vzniku a historie pozoruhodného kostela, který byl naprojektován slavným a proslulým architektem Janem Blažejem Santinim – Aichlem (je mimo jiné také autorem chrámů v Sedlci, nebo v Želivě, v Křtinách a dalších místech). Iniciátorem stavby kostela byl žďárský cisterciácký opat Václav Vejmluva, roku 1722 Santini dokončil toto dílo, které bylo vrcholem jeho práce.
Kostel není velký, jeho půdorys se těžko popisuje – asi jako pěticípá hvězda, má pět kaplí, pět dělících prostor, kde jsou schodiště, okna a různá zákoutí a záhyby stěn, které se protínají a spolu s okny tvoří zajímavou hru světla v prostoru. Uvnitř je šest půdorysných soustředných kružnic s tvarem pěticípé a deseticípé hvězdy, které souvisí se symbolikou sv. Jana Nepomuckého a Panny Marie. Deset cípů má i ambit kolem kostela, který je s centrální stavbou kompozičně propojen. Santini zde jedinečně spojil pohyb dynamického stylu s barokně-gotickou architekturou a tím je celá stavba a kostel unikátní, což stvrzuje i zapsání do seznamu světového dědictví UNESCO. Architektura a celý ráz kostela nás všechny nadchl, na konci výkladu jsme ještě zhlédli dokumentární film o historii a symbolice kostela. Poté jsme si ještě prohlédli vnitřek a museli uvolnit místo další skupině turistů. Také vnější architektura a ambit kolem kostela byly velmi zajímavé. Ze Zelené hory je krásný výhled do údolí ke Žďáru do kraje.
Odtud jsme odjeli do nedalekých Slavkovic, kde se nachází naopak nový, moderní kostel Božího milosrdenství, kde jsme měli domluvenou kratší pobožnost. P. Vojtěch nás velmi srdečně přijal. Během bohoslužby jsme se dozvěděli něco o důvodu vzniku tohoto kostela. Kostel má tvar spojených rukou-dlaní, má nové dřevěné lavice, koberce a velká čelní okna sahající až k zemi zdobí barevné vitráže s křesťanskými motivy, na stěně byla moderně pojatá křížová cesta. Chrám působil celkově jednoduše a prostě. Venku za kostelem je na stráni 14 zastavení křížové cesty na čtrnácti žulových, asi 1,5 m vysokých sloupech.
Poděkovali jsme za vstřícnost P. Vojtěchovi, prošli se po okolí a odjížděli na oběd do motorestu Rychtář u Ždírce, kde jsme se občerstvili.
Poté jsme se vydali na poslední cíl naší cesty, do skanzenu Veselý kopec. Strávili jsme tam hezké dvě hodiny mezi starobylými chaloupkami, staveními, mlýnem, kovárnou, kostelíkem, kapličkou, křížkem, rozkvetlými předzahrádkami, dvorky
a hospodářskými budovami, k vidění byl také katr poháněný vodou, nebo hamr. Skanzen se rozkládá zčásti na rovině a částečně na stráni. Chaloupky byly přístupné, takže jsme se mohli podívat dovnitř prohlédnout si světničky a jejich zařízení, nebo zavzpomínat jak naši předkové žili. Často velmi jednoduše, skromně, ale přitom účelně, ve spojení s přírodou mělo vše svůj řád a smysl.
Ten den se tam předváděli plstěné výrobky – kdo chtěl, mohl si zakoupit.
Suvenýrů se tam nabízelo plno, ať už vyřezávaných, malovaných, drátovaných, nebo pečených sladkostí. Venkovskou atmosféru dotvářela také zvířata – kozy, ovečky, krávy a poletovaly tam vlaštovky. Ve skanzenu se nacházela také stylová restaurace se staročeskými jídly a nápoji, kde jsme se občerstvili. Všem se nám tam moc líbilo. Ze skanzenu jsme odjížděli po 16. hodině k domovu. Počasí se nám vydařilo, ráno trochu sprchlo, ale odpoledne již příjemně svítilo sluníčko, takže nebylo velké vedro.
Výletu se zúčastnili turisté nejen z Bohdanče, ale i z Bělé, Opatovic, Vilémovic, Červených Janovic, Ledče nad Sázavou, Zbraslavic.
Další poutě – výlety, podle možností opět naplánujeme příští rok, informace o nich budou včas oznámeny v našich chrámech, na vývěsních tabulích a na webových stránkách farnosti. A.H.
Fotografie z výletu naleznete zde
